Tekk si otřel obličej od vody a rozzuřeně se podíval k lesu. Pohlédl na Ohnivé bojovníky, kteří stáli pár kroků od něj a zakroutil očima nad jejich neschopností. "Jděte po nich vy budižkničemové!" takové chování by si v jiné situaci nenechali bojovníci líbit, ale toto bylo vážné. Přikývli a rozběhli se za uprchlíky. Tekk vyskočil hbitě na nohy, hravě popadl špinavou katanu ležící vedle něho a rozběhl se stejným směrem.

          Eizan upadl do bezvědomí, čehož si zamaskovaná dívka nevšimla. Měla ho hozeného přes rameno a snažila se skákat po větvích stromů co nejrychleji. "Tohle je naše místo." zamumlala pod rouškou své masky, hledíc kousek před sebe. Místo, které myslela, bylo úplně stejné jako všude jinde po lese. Samé stromy, husté keře, vysoká tráva...

          V něčem bylo ale přeci jen jiné. "Pojď, jsou za mnou!" křikla na další zamaskovanou postavu malého vzrůstu. Ta přikývla a rozběhla se za svojí společnicí. Různými kotouli přeskakovali jeden keř za druhým, což trochu zpomalilo jejich rychlost. "Doháníme je!" hlásil první z Ohnivých bojovníků skákajících po stromech, když v tom o něco zakopnul, ze stromu spadnul a propadl se do hluboké díry. Ostatní si všimli skrytého lana, které bylo uvázáno mezi dvěma stromy a bez ohlédnutí pokračovali dál.

          Postupně se však chytli do všech pastí, které na ně číhaly. Naříznutá větev nad další jámou, neviditelná, velmi lepkavá síť namotaná přes několik stromů a nakonec nejbolestivější past – nastražená primitivní vodní bomba, která ale dokázala protivníka "odhodit" velmi daleko. Nakonec dvě holky pronásledoval jen Tekk, který na takové primitivní pasti neskočil. Řítil se k oboum velmi rychle a s vražedným pohledem dřímal rukojeť své katany pevně v ruce. "Zastavte se nebo vás okamžitě zabiju!" varoval je. Naivní si myslet, že by to doopravdy udělali. Ostří jeho katany začalo nabírat hnědou barvu a jeho vztek každou vteřinou stoupal.

          Díky nenávisti, kterou cítil vůči Prokletému a jeho zachráncům byl stále blíž svému cíli. Dvě zahalené dívky začínaly dostávat strach při pohledu na rozzuřeného chlapíka. "Plán B." řeklo rozhodně děvče nosící Eizana přes rameno. Druhá pochopila a s vážným pohledem přikývla. Poté se každá vydala na svojí stranu. Tekk samozřejmě sledoval ninju s Eizanem, s čímž se v plánu počítalo. Blesku rychle dívku doháněl a už byl připraven k poslednímu přímému skoku na svého protivníka.

          Holka ale nečekaně seskočila a běžela po velmi krátké trávě. I obyčejný pobuda chodící kolem by poznal, že je tam připravená past. Tekk si jen odfrknul. "Není moc chytrý nápad. Teď tě dostanu." Maskovaná dívka přeběhla přes posekanou trávu do hlubokých keřů, kam o setinku vteřiny dopadl Tekk. Kolem jeho obličeje přisvištěla hvězdice a zapíchla se přímo v hlíně, na které tento hnědovlasý muž stál. Ze země začaly tryskat obrovské proudy vody a kousky vyražené půdy se rozlétávaly všude možně. "Cože?! Takže na tamté trávě nic nebylo?!" Tekk byl celý ohromený tímto plánem. Byl už několik metrů ve vzduchu. Nohy mu od trysků velmi brněly a byly od této doby nepoužitelné. I přes tuto slabinu ale boj nevzdával. Podíval se dolů a poznal, že doletí přesně na místo, kde je tráva posekaná. Něco mu říkalo, že je vše takhle připraveno.

          Tvrdě přistál uprostřed sluncem ozářeného místa a dívky nikde neslyšel. "Ha! Přežil jsem! Zabiju vás! A toho Prokletýho taky!" začal se hystericky smát, když v tom pár metrů za sebou uslyšel křupnutí větve. Převalil se na záda a nevěřícně koukal na malou postavu před sebou, která si na to okamžitě sundala masku a prohrábla si své vlnité hnědé vlasy. Hned k ní přiskočila druhá dívka a také si sundala roušku. Prohodila blonďatýma vlasama a usmála se. "Dostali jsme ho Okuno." řekla vesele Miako a se svojí společnicí si vyměnili pohledy. "Už jsem se bála, že by jsi mě v tom nechala, málem mě chytil." dodala. Okuno pouze mávla rukou "Žádný strachy, na mě je spoleh." mrkla na ní na znamení ujištění.

          Miako natáhla levačku do keře vedle sebe a něco tam nahmatala. "Mám to udělat?" zeptala se, když držela ukryté lano v keři. Její kamarádka přikývla s naštvaným výrazem. Blonďatá holka tedy za provaz zatáhla, což znamenalo okamžitou smrt pro Tekka. Z poza trávy vylétly ostré hroty až k nebesům. Tekk ani nezakřičel bolestí, jak rychle zemřel.

          "Jdeme! Za chvíli se tady objeví Ohniví bojovníci!" šeptla Miako a rozběhla se po bombami zničené zemi. Okuno svěsila hlavu, když si řekla, že mezi nimi byl Utiko a s velmi smutným výrazem se rozběhla za svojí kamarádkou. Cestou první z nich popadla Eizana, který byl v bezvědomí schován v keři a běžela, jak nejrychleji mohla. Bez zastavení probíhali lesem celý den, každým krokem byla čím dál větší zima, což byl náznak toho, že se blíží k severní zemi. Raději se zastavili, neboť slunce už dávno nesvítilo a navíc byly obě unavené.

          Tekkovo tělo nakonec Ohniví bojovníci opravdu objevili, běželi za zvukem výbuchu, ale přišli už pozdě, protože nedokázali ani poznat, jakým směrem se zachránci Prokletého vydali. Vzali tedy mrtvolu zpět do vesnice a se zahanbenými výrazy prošli kolem davu lidí, kteří nevěřili vlastním očím. Ve vesnici měli svého největšího nepřítele – Prokletého – a on přesto přežil! Co bude až se jich objeví více? Máme se vrátit zpátky do svých vesnic? Tady už bezpečno nebude! Probíhalo hlavou všem lidem v okolí.

--------------}--

          V jeskyni u Kasii probíhal nečekaný sraz všech Prokletých – až na Eizana a Zippa. Zbylí čtyři ani nevěděli o smrti svého svalnatého druha, dokud jim tuto smutnou zprávu Kasia s rozzuřeným tónem neoznámila. Chodila stále kolem jednoho místa, jak měla ve zvyku.

          "No to je průser." okomentoval zprávu Guo. Opálený parťák z Prokletých. Kasia stále přikyvovala. "To je... TO SAKRA JE!" začala vyšilovat. Bosh, který už byl proměněný v pána východních zemí, přitakal Guovi a zbytek nechal bez komentáře. Ostatní byli z Boshova nového vzhledu trochu neklidní, měli pocit, jako by mezi nimi stál sám pán východních zemí. Byl nyní vyšší než Guo, měl šedivý plnovous a rovné šedé vlasy až k ramenům. Vypadal, jako by byl už jednou nohou v hrobě ale jeho techniky byly jedny z nejlepších, což si každý uvědomoval. Na sobě ale měl to, co vždy – modré kimono.

          "Ten Zipp by mě tak neštval, ale co je s tim skrčkem? Všechno vykecá!" křičela Kasia dál na své poddané, jako by za to mohli.

          "Třeba už je po něm." snažil se situaci uklidnit Bizzy, jeho pohled raději nesměřoval do Kasiiných žlutých očí, neboť v nich převládal hněv. "Ne! Žije! Kdyby umřel, tak to vím! Všechno vykecá! Najděte ho a přiveďte sem! Nesmíme ztratit tak mocnou zbraň!"

          Prokletí si vyměnili pohledy a stáli na místě, což Kasiu vytočilo ještě víc. "TAK UŽ VYPADNĚTE!" zakřičela a do vteřiny se čtyři chlápci rozběhli z jeskyně pryč.

Zobrazit další články tohoto autora

Zpět na hlavní stranu blogu